Budu vám vyprávět o jednom nevšedním zážitku. Stalo se mi totiž něco jedinečného, s čím jsem téměř nepočítala, něco, co se vám na mateřské (a už vůbec té "české") jen zřídka povede. Po více než devíti měsících jsem byla venku po sedmé hodině večerní!
 |
| A jaké extrémní sporty děláte vy? |
Celé to začalo upoutávkou na jeden z nejlepších outdoorových filmových festivalů Banff. To je ten, kde jsem loni pracovala jako dobrovolník s pupkem. No a letos, když jsem se opět přihlašovala do služby, jsem si říkala, že přece no problemo, dítě už bude jistě spát celou noc, uspí ho bez problémů taťka a všechno bude vůbec takové růžové, třeba já "do práce" dorazím celá vyspaná do růžova!
Festival se blížil a Bejby spala čím dál hůř. Nicméně Ječmínek mě nepřestával ujišťovat, že oni to spolu zvládnou a že já si ten večer zasloužím a ať ani nepřemýšlím o tom, že jim pomůžu a na filmy nezůstanu...V tomto období se Bejby v noci budila po hodinách a jediné, co ji dokázalo uklidnit a uspat, bylo moje prso. Pokud za ní šel Ječmínek, ozýval se kolirát řev, jako by ji na nože brali. Pokusila jsem se proto vyjednat, aby tedy aspoň dva tři týdny před večerem V chodil domů dřív a uspával ji on. To se zadařilo tak jednou, dvakrát...
Ještě několikrát jsem ten týden vyhrožovala, že nikam nejdu, ncméně čtvrteční odpoledne bylo tu. Věděla jsem, že aby večer proběhl jakš takš v klidu, musí Bejby absolvovat všechny tři siesty a především tu odpolední, jinak s ní od pěti bude k nevydržení, bude unavená a nebude jíst. Nakonec se mi ji povedlo uspat kolem čtvrt na pět...
Ve tři čtvrtě na pět dorazil Ječmínek a já začala histericky pobíhat po bytě a dávat mu různé instrukce, jako by viděl naše dítě poprvé v životě. Venku lilo jako z konve a já se rozhodla asi půlhodinovou cestu do kina absolvovat na kole, abych mohla v případě nouze rychle dojet domů a nebyla závislá na tramvaji, která jezdí v noci co půl hodiny. Již odpoledne jsem si dala sprchu a nalíčila se (ano, i toto zvládnu s dítětem...je u toho v židličce a sleduje mě jak se koupu, já na něj dělám baf a zpívám debilní gestikulační písničky).
 |
| Jaro je tu! |
Přemýšleli jsme, zda zvolit strategii: Tak pa pa Bejby, pusu, mamka se brzy vrátí...A nebo ji zaujmout hračkami a zmizet jako by nic...Nakonec mi to nedalo a tak na půl jsem se rozloučila. Při odchodu moje malá čertice pobrekávala, takže jsem radši rychle zdrhala po schodech, abych snad ještě nezůstala doma. Venku mi Ječmínek zamával z okna, asi jako že cajk.
V totálním chcanci jsem vyrazila směr kino. Ještě jsem se zastavila v pekařství pro večeři a v cestě za svobodou už mi nic nebránilo. Teda tak trochu jo: déšť a protivítr. Do kina jsem přijela relativně suchá (ještě pořád mám ve skříni vedle kojících podprsenek i bikerský hadry do každýho počasí), a doufala jsem, že i můj make up (řasenka a tužka na oči) neutrpěl přírodním živlem. Dostali jsme trička a byly nám vysvětleny posty. Já jsem se dostala spolu s dvěma kluky k rozdávání lístků do tomboly před vsupem do sálu, pohodička.
Loni byla moc fajn parta a tak jsem doufala i v letošní skladbu dobrovolníků. No jeden byl fajn a byla s ním sranda, a pak taky slečna z loňska, co jsme spolu šly pěšky domů, nicméně ti ostatní: Potetovanej Maročan, co všude byl, všechno zná, všechno umí, nás uvítal otázkou: tak co, jaký extrémní sporty děláte. Řekla jsem mu, že v noci spím kolem 4 hodin a jeho to kupodivu ohromilo, asi myslel, že se plavím na jachtě přes Pacifik. Pak jedna slečna co taky všude byla, Francie je děsná a tak pojede brzy buď na Zéland nebo do Kanady.
Všechen ten vopravdovej život tam veku mi přišel děsně vtipnej, třeba ty problémy těch mých kolegů, otevřenej bar, připadala jsem si jako Alenka v říši divů...přišla mi mms s mojí rodinkou u večeře, sice jsem viděla Bejby lehce nespokojený výraz, ale neřvala. No a pak to přišlo, chyba v logistice a nedomyšlení jednoho zázadního problému. Pro ty, co nikdy nekojili, mlíko se vám tvoří pravidelně pořád, jako by jste měli vázu do které by neustále kapala voda...pokud ji nevylijete nebo nevypijete, přeteče...už chápete, kam mířím?
Ano, největší sosačka mlíka je večer, kolem 7 hodiny. Momentálně už sice Bejby nestimuluju mléčné žlázy co dvě hodiny, nicméně večer mám kolikrát pěkně tvrdo (to koukáte že tuhle větu může říct i žena :). Takže jsem rozdávala lístky do tomboly a nenápadně si u toho kontrolovala prsa...jak jsou tvrdá, a odhadovala, kolik toho ještě vydrží, než ze mě bude miss mokrý tričko a ostuda až na půdu. Poněvadž jsem asi nenašla způsob, jak si kontrolovat prsa nenápadně, hodně pánů se na mě culilo a jeden se dokonce zeptal, zda by mohl moje tričko v tombole vyhrát. Jeho žena ten vtip nezcela docenila.
Festival začal a my se s kolegy uvelebili na sedadlech. Já nervózní jestli je doma cajk...teď se asi převléká do pyžama, teď uspává ale bez kojení, no to musí být těžký...moment, neteče mi prso...neteče! O přestávce jsem měla prsa o dvě čísla větší a přemýšlela jsem, zda si na záchodě nestříknu (už je to trapný, já vím). Riskovala jsem ale, že bych si zmáčela podprsenku, ve které už nějakou dobu nenosím savé polštářky, protože moje prsa konečně pochopila, že nemáme doma dvojčata ani štěňátko, takže už teče mlíko jen z jedné strany. Mimochodem, filmy byly vynikající, kdo chce, nechť si je dohledá na netu!
Prsa držela silou vůle a v půl jedenácté byl konec. Bylo nám nabídnuto společné pivo, já jsem ale chvátala domů za rodinou, protože v Ječmínkově případě platí: žádné zprávy, špatné zprávy (byl rozhodnutý mě tam udržet až do konce). Na chodbě natahuju uši, zda neuslyším srdceryvný pláč mého miminka...nic. Pro jistotu si sundám šustivé kalhoty před dvěřmi. Doma je klídek...Ječmínek mi vychází vstříct a ptá se, zda chci verzi, že jsem jí chyběla, a nebo tu pravdivou, že si na mě ani nevzpomněla a ve čtvrt na osm spala jako dudek. Navrhuju, že si dáme spolu pivko, o které jsem přišla s kolegy, on že jo, ale že už jedno měl. To je mi teda chůvička.
Byla jsem z toho všeho tak unavená, že jsem se snažila ignorovat skoro explodující prsa a šli jsme si lehnout. Po chvilce Ječmínek zařezává a já cítím podezřelé mokro na hrudi...
A to je, přátelé, všechno. Po tomto optimismem nabitém večeru mi Ječmínek velkoryse navrhl, že jednou týdně večer můžu dělat, co se mi zlíbí...chodit lézt, jezdit na kole, jít na jedno...asi toho přece jenom někdy využiju! ;)
 |
| Kdo se přidá? |
