Hovna na Everestu

Aneb o čem ani těhotný horolezci nemluví.

zapomeň, holka!

Podle mnoha magazínů pro ženy se nacházím v nejkrásnějším životním období. Já ale každý den nad záchodovou mísou vzpomínám na bikování po rakouských Alpách, spaní v lese kdesi ve středu Francie a běhání, skákání, vychutnávání si vína a uzeného lososa...

Myslím, že většina populace a všichni muži se domnívají, že být v "požehnaném stavu" znamená, že vám je na začátku trošku nevolno, vyroste vám krásné kulaté bříško a vaší jedinou starostí je vybrat bobečkovi jméno a sehnat někoho, kdo vás s odhaleným pupkem vyfotí, nejlépe s manžou (blink) a jeho dlaněmi ve tvaru srdce... FAUX!

a vás taky sním!

Mojí jedinou starostí, je přežít. Nekecám a nepřeháním.

Krátký a do zbytečných detailů nezabíhající popis situace: 

Nacházím se v 6. měsíci. Od začátku druhého měsíce každé ráno zvracím (ano, až do teď!). Pravidelně žaludeční šťávy (na to se dá poměrně rychle zvyknout) ale taky snídani či oběd (na to se zvyká těžce, totálně vám to vysaje energii). Nezabralo nic, ani zázvor, ani homeopatyka, ani čípky a ani léky na spaní. Protože máte překrvené sliznice, u toho zvracení krvácíte u úst a nosu.

Jsem permanentně unavená, což nemá nic společného s únavou, jakou známe ze sportu či dlouhého pracovního dne. Prostě nějak fungujete a najednou, jako by na vás někdo hodil ohromě těžkou deku. Neudržíte otevřené oči, motá se vám hlava a musíte si lehnout a spát. Nebo si lehnout a sníst něco sladkého (jo jo, všechny moje zdravé stravovací návyky vzaly za své, jediné co mě drží při vědomí, je cukr). Nikdy nevíte, kdy deka přiletí, obvykle dvakrát až třikrát za den.

Od začátku mě bolí záda v kříži. Je to, jako by vám v určitých polohách někdo zasekl sekeru mezi půlky. Takto mě to bolí když ležím na zádech, v polosedu, při chůzi delší než 15 minut, při stání delším než půl hodiny, při plavání. Často mě taky přepadne úplně obyčejná bolest hlavy a nebo migréna.

Aaaaaaaaaaaaaaaaaa!

Špatně spíte. Jednak se večer vetřelec probudí a začne vás kopat, šťouchat a nebo mlátit hlavou o břišní dutinu, potom je ale dobré spát pouze na levém boku, což vydržet celou noc nejde. Vy se proto převalujete (přes polohu na zádech, která obnáší zaseklou sekeru v zadku, dokonalý budíček!) z jednoho boku na druhý.

Imunita zero. Od listopadu jsem pořád nemocná. Naštěstí nic vážného (rýma, kašel, teplota... i když všichni stejně víme, že nejhorší nemocí je stejně rýmička). Navíc pracovat ve škole je stejné jako jet do epicentra zemětřesení. Pro francouzské matky je práce něco tak nadmíru důležitého, že zůstat s nemocným dítětem doma je jejich nejhorší noční můra. Běžně tak mám kolem sebe smráďata, která mají horečku, tuberácký kašel, gastritidu, neštovice a dokonce se vyskytla i spála. Díky tomu mi na poslední krevní kontrole (mám fobii z jehel, čili vždycky udělám ostudu) nabrali celé 4 zkumavky a otestovali mě na všechny možné herpesy a pásové opary. Výsledkem je, že nemám imunitu na jeden zákeřný plod napadající virus a mám se vyhnout kontaktu s dětskou močí, slinami a slzami, což je v mojí práci nemožné. 

No a nejde zapomenout na psychologické aspekty celé téhle srandy. Vlasta radí: hlavně nebýt ve stresu. S tím výčtem potíží to jde těžko. Plus nějaké rodinné, finanční a jiné problémky, které si v tomto přecitlivělém stavu berete víc, než obvykle. Asi jedna z nejhorších věcí je vlastně to, že sami sebe nepoznáváte. Já, kdysi tak odvážná, silná a nestěžující jsem najednou ufňukaná nána co brečí u každé blbosti (v čr mě třeba rozbrečela francouzská písnička v rádiu), moje nejčastější slovo, je "unavená", které z duše nesnáším a marně si přeju mít hlad aspoň hodinku. (Když mám hlad a nejím, zvracím) 

Co udělá normální člověk, když má stres? 

• Jde si zaběhat, vyřádit se na kole, vypotit se, zaskákat si....nepřipadá v úvahu, protože hlavně nespadnout a pozor na otřesy. Už jste viděli velrybu běhat?
• Jde se ožrat nebo aspoň opít, na jedno....Myslím, že jsem si nikdy neuvědomila, jak je naše společnost hrozně "závislá" na alkoholu. Pije se všude a pořád a zkuste zůstat o džusu a sledovat, jak se mění témata a konverzace celkově a zjistíte, že do toho vlaku už nenaskočíte.
• Dá si svoje oblíbené jídlo (pokud je Francouz). Takže uzenýho lososa nesmím, suši taky ne a o tataráku se mi zdají téměř erotické sny. 
• Vezme krosnu a vyrazí do přírody. To by tady za á musela nějaká být (lesy, hory, velehory) a za bé nosit cokoli těžkého nesmím, toulat se celý den mi sekera v zadku taky neumožní a navíc se už stejně nevejdu do autdórový bundy, trička a kalhot, a to nemluvím o zavazování tkaniček.

No dobře, v čé er jsme si nemohli odpustit běžky. Ta namožená bránice za to stála!

A tak bych mohla pokračovat dál a dál, ale cítím, že už jsem si pobrečela až dost, teď je na čase najít nějaké to pozitivum: 

• Kromě ostatních částí těla vám taky krásně vyrostou prsa :)
• Ve Francii jsou v supermarketech speciální kasy pro těhotný a důchodce (chce to jít nakupovat jindy než oni, jinak je vám kasa k ničemu) kde nestojíte ve frontě ale jdete rovnou na věc.
• Pokud je budoucí otec jako můj Ječmínek, všechny problémy jsou mnohem stravitelnější, když vám někdo každý večer nabízí masáž zad, myje okna, vaří, uklízí a zachází s vámi jako s blinkací princeznou.

Marný pokus vypadat akčně a nespoutaně :)