Hippie is not dead!

Trošku přeskočím všechny ty úžasné zážitky, jimiž je můj život posledních pár měsíců přesycen a povím vám o události, o níž se průměrné slušné Češce ani nezdá.

Nejdřív ale pár porodnických francouzských faktů:

• Nárok nastoupit na dovolenou máte 6 týdnů před samotným aktem zrození (všimněte si prosím jak se mistrně vyhýbám některým hrůzu nahánějsím pojmům!)
• Následně máte nárok na celé dva a půl měsíce dovolené (ano, vidíte dobře)
• Již před koncem 4. měsíce se musíte přihlásit na kliniku, kde hodláte rodit (no dobře, pokaždé mi to nejde)
• Ideálně ve stejnou dobu byste měli vaše embryo přihlásit do jeslí, jelikož je jich tu nedostatek a většinou nemáte šanci.
• Během těch požehnaných 9 měsíců jste v péči gynekologa ale i pozor: porodní báby!
• Předporodní kurs, který obsahuje sedm lekcí, je povinný.
• Kurs a i vypuzování smraďocha (děkuji Zuzi za super termín) neabsolvujete s doktorem, ale s porodní bábou. Já mám evidentně z pekla štěstí, páč jsem se přihlásila na soukromou kliniku (ale neplatím nic navíc) a tam údajně bude na samém konci puzení i doktor. Jinak máte utrum. Jenom ta bába.

Já bych teda radši nakonec lišku!

Již před prvním setkáním s porodní bábou neboli asistentkou neboli francouzsky Sage femme (sage znamená něco jako chytrý a nebo hodný) jsem o ní měla velmi divoké fantazie. Taková tak trochu rozháraná zen dredatá vitální bába. 

Na kliniku, resp. její část zvanou 'zámeček', kde ony čarodějky sídlí, jsem dorazila za deště, na kole a o půl hodiny předem. Listuju si časákama s obnaženýma nafouknutýma břichama (proč takový děsivý obrázek dávají i k povídání o druhém měsíci??) a najednou vrazí do prosklených lítaček mohutná osoba, dlouhé květované šaty, rozpuštěné, skoro bychom řekli až rozhárané vlasy, několik patchworkových tašek přes rameno. Postaví se přede mě a vycení zuby (jistě myté heřmánkem a jedlou sodou), prej, já jsem Sylvie, vy mě asi čekáte. Tak já vás vezmu hned, když už jste tady, jenom si odložím!

Zabouchnou se za ní dveře. Šlohnu jeden časák s břichama a čekám. Za 25 minut děva vykoukne a pozve mě dál. 'Klidně si jeden časopis s břichama vezměte, to je pro klienty.' No ne, jak to dělá? V kanclu hledám skleněnou kouli. 

Vůbec mě nešetří a hned na mě vybafne: máte otázky?

Hmm, na co bych se tak...co třeba...někdo mi řekl, že bych se neměla koupat ve vaně a sprchovat teplou vodou. 

Hippie: S nadšením zaburácí: Naopak, jestli vám to dělá dobře, pokračujte! Co je dobré pro vás, je dobré i pro dítě!'

Já: A co uzený losos, můžu?

Hippie: No nedoporučuje se nepasterizovaný sýr ale o lososovi nic nevím. A i s tím sýrem...pokud je od dobrého sýraře, já bych se toho nebála, co je dobré pro vás, je dobré i pro dítě!

Já: Vážně uvažuju, že její teorii aplikuju na pivo, protože co je dobré pro mě, dítě jistě taky velice ocení! Pro jistotu se neptám, některé logické závěry nepotřebují být nutně potvrzeny!

Kdo by odolal!

Pak mi ukáže několik cviků na míči, taky nějaký zázračný pásek, který mi údajně uleví od stáletrvající bolesti zad (stojí jenom 30 euro v lékárně - jenom! Kdyby paní viděla můj účet po lednu, kdy jsem platila dva nájmy, zálohu a poplatek agentuře, dvoje letenky do čr a spoustu vybavení do bytu, myslím, že by mi pásek ještě ráda darovala).

A následuje nejděsivější část, co mě (nás, Ječmínek bude chodit se mnou, to jenom tentokrát nemohl) bude čekat a co že všechno se o porodu dozvím. Následující sezení bude prohlídka kliniky a rodících prostor, potom si můžeme vybrat dvě cesty, jednu klasickou na jejímž konci je spásný epidurál (a nebo taky ne, pokud to jde) a nebo druhou, přírodní, kde se můj drahý naučí, jak mi ulevit od bolesti mačkáním bodů mezi palcem a ukazováčkem, masáží malíčků u nohy a podobnými alternativními metodami, jejichž úspěšností je především velice silná víra v ně. Můžete pak rodit do bazénu, na míči, na kuchyňské lince či s nohama u sebe, teda pokud jste Chuck Norris. 

Dobrou zprávou je, že poslední sezení klasické komerční metody probíhá buď formou relaxace v bazénu a nebo sofrologického sezení. A to bude fajn.

Tak a to by bylo. Mimochodem, taky je tady v Kocourkově normální že je otec přítomen celému porodu. Když jsem Ječmínkovi nazančila že u nás to tak samo není, zhrozil se a prohlásil, že tady by to byla ostuda a projev neúcty a slabošství, načež mi ukázal obrázek jednoho mexického kmene, kde si muž přiváže ke koulím provázek a žena za něj při porodu tahá, aby si prý taky naplno užil, co si nadrobil. :)

Posledně zase byl na nějaké party kde mluvil s budoucí porodní asistentkou a prý je pro potomka nejlepší když ho úplně nakonec vytáhne za uši otec a hodinu ho má na své kůži a hodinu matka, aby je pak poznal. A taky mi hned předvedl, jak mi může masírovat nohy, což se jako obvykle tak trochu zvrhlo.

Dobrá zpráva je, že se ani v této situaci rozhodně nenudíme. :)

V zemi kde se promenují sloni po ulici je možné všechno!