Ztratila Lucinka bačkorku

Mám pro vás jeden objev loňského roku!

Metoda počítání plodných a neplodných dnů fakt nefunguje!

Aneb jak začalo asi nejvíc punkový období v mým (jo a taky Ječmínkovým) životě.

Jaký jsou svátky v Ječmínkový rodině, kde vám jestě k tomu nabízí Plzeň? Utrpení :)

Teď si asi spousta z mých věrných čtenářů říká, že se mnou končí, že číst nějaký bláboly těhotný ženský nemá za potřebí, je toho plnej internet a tak vůbec, koho by zajímalo, jak někomu v bříšku roste mimísek (jenom napsat tohle poslední slovo mě stálo hodně sebezapření a ublinknutí). Takže se nebojte, to naopak já se bojím, že se zcela vymykám běžným budoucím matkám, protože:

• Jakákoli dementní slovní zásoba některých matek, často nechutně zkomolená, u mě způsobuje hnusnou zarudlou vyrážku. Nikdy, a na to tu slavnostně přísahám, ode mě neuslyšíte výrazy jako: těhulka, mimísek, taťulda a podobný sprostý slova!

• děsí mě dokonce i slova naprosto běžná jako je těhotenství (fuj), kojení (eee cože?), porod (no comment). 

• V supermarketu je pro mě stále Španělská vesnice rajón s dupačkama, dudlíkama a přesnídávkama (vlastně ty mám docela ráda) a pořád se nostalgicky se slzou v oku producíruju kolem vína a pivního rajónu.

• Absolutně nemám nejmenší potřebu setkávat se s jinýma budoucíma matkama a řešit s nima jak ony už neblinkají a já pořád ještě jo. Jak ony už mají kočár a výbavičku (zastřelte mě rovnou) a já ještě ne. 

• Úplně za největší zvrhlost považuju diskusní fóra na netu, z čehož zřejmě nejvíc frčí modrej koník, kde, a to pozor, se zaregistrujete, a oni vás šoupnou do skupiny ženských, co budou rodit ve stejnou dobu. Juhuuu, takže...přiznám se že na začátku jsem to zkusila, no a po přečtení několika příspěvků typu: "tak holky, dneska krvácím, mimi nebude." a nebo "Potratila jsem, uvidíme se při dalším pokusu". Jsem ve spěchu diskusi opustila, ani za sebou nezavřela dveře. Mimochodem, věděli jste, že 50 procent všech těhotenství končí potratem?  

A jak že to všechno začalo? No asi nějak takhle. Jak už jsem několikrát psala a asi zatím psát nepřestanu, Ječmínek je prostě cool. Podnikali jsme spoustu úplně božích akcí, měli se dobře a jestě než jsme se po patřičné době sblížili dokonale, proběhla menší diskuse na téma antikoncepce. On se mě zeptal, jestli něco beru, já na to, že ne a on, že to je dobře (Na neviditelnou ruku farmaceutického průmyslu máme stejný názor) a že si budeme dávat pozor. Lol. Na internetu (ano, už tady máte právo si klepat na čelo, podobně jako moje gynekoložka) jsem našla super apku na počítání plodných a neplodných dnů, kterou zřejmě stvořil nějaký chlap, který se chtěl množit. No a podle ní jsme se řídili...lol...až později, když už byly následky nezvratné, jsme se dozvěděli, že spermie přežije v teplíčku až pět dní, čili jste z neplodnýho dne rázem v plodným...zkrátím to.

Staropramen za 7 e, tak to už mě netrápí!

Ječmínek odletěl na 3 týdny na ostrov Reunion, kde se zúčastnil běžeckého závodu na 160 km a asi 10 000 m převýšení. Takže jsem zpočátku týdenní zpoždění přičítala stresu a obavám o jeho zdraví. Takovej ten test, jak na něj načůráte (a taky si při tom pomočíte ruku, to už v těch radostných reklamách neříkají) ale vyšel až příliš pozitivně a mě tedy nezbylo nic než počkat ještě dalších 10 dní, než můj drahý přijede zpět a já mu tak jednou větou navždycky změním život.

Ten týden byl vážně krutý. Nejen že jsem měla docela silný bolesti v podbřišku, horší to bylo s mojí psychikou. Pocit, že někomu možná zničím život, myšlenky na útěk na pustý ostrov...Jsou to asi tak dva roky zpět, co se ve mě probudily nějaký hormony a nutily mě rozplývat se nad koťátkama, štěňátkama a miminama. Tyhle hormony mě ale opustily a když jsem poznala Ječmínka, neměla jsem už nejmenší touhu zakládat rodinu. Koupila jsem si letenky na Island a plánovala jsem bike trip po Norsku. Čili ač může někdo říct, že "už na to mám věk", radostná událost to pro mě nebyla. A to nejen z důvodu, že se s Ječmínkem známe něco kolem 4 měsíců (v době zjištění).

Den návratu nastal, dojemné shledání na nádraží a pak chvíle, při které mi ještě teď není úplně hej. Musím přiznat, že jsme zpočátku byli oba dost šokovaní a ztracení a zvažovali jsme všechny možnosti. Nakonec jsme se ale rozhodli, že do toho teda jdeme.

Tak! A jak to bylo dál, jaký to je být v očekávání v zemi vína a nepasterizovanýho sejru, se dočtete přístě!

Saaamveeer ouvr d rejnbou aneb noc v lese ještě před rokem 0 :)