A ze všeho nejhorší jsou trpaslíci!

Nebo Američani? Zpropadenej hokej! Pardon, pokud přes slzy uvidíte na monitor, zvu vás ke čtení jednoho povídání o tom, jak se mi žije v lese.

solo climbing :) 

Pravidelní čtenáři moc dobře ví, že jsou to dva měsíce, co jsem definitivně opustila uslintaný a usmrkaný děcka a vrhla se na kariéru záchranářky...Což jsem teda ze začátku tak úplně netušila. Když se mě ještě před nástupem do práce někdo zeptal, přičemž očima sjel mou postavu, nedůvěřivě se zastavil u špeku tam a tady, že to asi bude fyzicky náročné...odpovídala jsem neurčitě: No ani nee. Kdybych si tenkrát byla radši nafackovala. 

Práci v lanovém centru jsem si představovala jako Hurvajs válku: Přivítám lidi, u kávičky s nimi prohodím pár slov, poučím je a vypustím se vyřádit. Sem tam, tak přibližně jednou za sezónu, bude mít někdo problém, s kterým mu ráda pomůžu.

Přeskoky z vlaku na vlak, brnkačka!

Hned třetí den uvízla jakási objemnější dívka v půlce lanovky, byla jsem nejblíž a jala jsem se ji hledat...no a představte si, nedokázala jsem ji zachránit, zkrátka jsem všechnu sílu vypotřebovala k tomu se k ní dostat a pak už mi její kila nešla vytáhnout, musela jsem teda potupně zavolat vysílačkou kolegu. Druhé selhání přišlo nedlouho potom, další prostorově výraznější dívka nedokázala zachytit síť při Tarzanově skoku a já jsem pro změnu pro její záchranu nebyla schopna vylézt chatrný provazový žebřík. Musím říct, že člověk má v sobě jakousi přirozenou potřebu se hájit za všech okolností, do nekonečna omlouvat svoje chyby a svalovat vinu na počasí, veverky a lýkožrouty. Je celkem logické že po podobných selháních mi šéf výrazně naznačil, abych na sobě začala trochu makat a trénovat. Naštěstí jsem tentokrát spolkla všechny výmluvy a omluvy, proč jsem trpící klienty nedokázala vyprostit a zamyslela se nad sebou. Už léta tady po fyzické stránce spíš chátrám, ano, sem tam se jdu projet na kole, projít po horách nebo se proběhnout, což ale vůbec neznamená, že jsem v kondici a už vůbec ne, že moje svaly na pažích jsou ve formě. 

Zaťala jsem tedy zuby a postupnými cviky získávám ony potřebné pažní, břišní a zádové svaly. Nelituju toho, že jsem před šéfem sklopila uši a místo hledání chyb na něm je začala vidět na sobě. Moje oblíbená věta zní: při nejhorším mě vyhodí! Jsem ale rozhodnutá udělat vše proto, aby tomu tak nebylo. Letošní výzva je tedy jasná. 

Každý, kdo pracuje s lidmi, neboli s klienty, si jistě musel všimnout určitých opakujících se druhů lidí. Jsem přesvědčená o tom, že v každé profesi se i škatulky klientů od sebe liší. Já jsem si za ty dva měsíce povšimla a pojmenovala následující:

Haló Huston? Máme tu problém!

• Dítě mimoň

V parku máme dva dětské okruhy pro děti od 3 do 6 let. Zejména ty nejmenší mají často problém s koncentrací. A tak zatímco jim zasvěceně, přiblble šišlavým hláskem vysvětlujete, jak se má zajistit proti pádu, on na vás jenom civí, nebo civí na strom za vámi, nebo na vaši levou ruku. Prostě je úplně mimo a jenom tak kouká do blba. Nemluví. Když pak pod vaším vedením prochází zkušební okruh, a vy mu říkáte co má dělat, civí dál a absolutně netuší která bije. Na malých okruzích jsou s dětmi rodiče, takže většinou aspoň ti vás poslouchají a svému mimoňovi vaše slova opakují v případě, že na jejich hlas by se dítě probralo z transu. Na takovémhle dětském okruhu se setkávám i s dalším typickým případem:

• Rodič Odpovídač

Cílem dětského cvičného okruhu je připravit na pobyt ve stromech dítě i rodiče. Rodič se po zaškolení nehne od své ratolesti a v případě potřeby pomůže (okruhy jsou asi metr a půl na zemí). Rodič Odpovídač se vyznačuje tím, že mi skáče do výkladu, pokud položím nějakou otázku, zpravidla kontrolní, abych věděla, jak a jestli vůbec mě vnímá, dítěti, je to rodič, kdo ihned odpoví. Asi se bojí, aby jenom miláček nevypadal přede mnou moc neinteligentně a tak na prosté otázky tipu: pověz mi malý Jeane, jakou barvičku má izolepa na káblu před tebou? Odpoví otec bez zaváhání: modrou! V tu chvíli mám chuť říct: Ty seš snad malej Jean? On se často ještě tváří hrdě, že mým testem prošel.

• Horolezec

Dostáváme se k okruhům pro dospěláky. Horolezec je asi nejmírnějším typem v následujícím hodnocení. Klient přijdivší do našeho parku zaplatí, my ho vybavíme sedákem a rukavicemi a každý bez výjimky musí podstoupit menší proslov o vnitřních předpisech a úspěšně projít zkušebním okruhem. Povinně. Pan horolezec se vyznačuje především tím, že vám sdělí, že je horolezec. Vy pak máte předpokládat, že to všechno už zná. Takže může jít hned na věc, bez okruhu. Jen velice těžko mu vysvětlujete, že skály nejsou překážky ve stromech a že každý park funguje jinak a každý používá i jiný systém jištění. 

• Alpinista

Prakticky horší varianta horolezce. Chlápek co kromě toho že leze na skály, zná i hory, ví jak udělat z prdu kuličku a zabít pěstí bejka. Takový člověk už si nenechá nic vymluvit a kolikrát vás ani neposlouchá a snaží se vyhnout cvičnému okruhu (přece když byl v Himalájích, nebude tady šaškovat před paničkama a nenechá se komandovat od nějaký výchoďačky). Takového člověka pak přistihnete, jak leze do pěti metrů nezajištěný pomoct svému dítěti přecvaknout karabinu. Laskavě ho požádáte aby slezl že od toho jste tu vy. On na to že ne, že přece vylez El Kapitána, takže nějakejch pět metrů ho nerozhází. To sice ne, ale předpis je předpis. Spadnete tady a co s vámi. Park nám zavřou, a to byste pane skoroRakoncaji jistě nechtěl, že jo? Pak teda chlap potupně sleze a dál už se s vámi nebaví. Taky nikdy neposlouchá vaše doporučení. 

Dítě co se nechce hnout z kolejí

• Father issue

Neboli otec (asi teoreticky může existovat i taková matka, setkala jsem se ale zatím vždy jenom s otcem), který výrazně přeceňuje svou ratolest a doslova ji pod výhrůžkami nutí lézt do okruhů, na které buď fyzicky nebo psychicky nemá. Můžete s otcem promluvit a upozornit ho na obtížné pasáže, které dítě, často díky své nedostatečné výšce, nemá šanci překonat. Otec si ale často stojí za svým a vy víte, že co nevidět polezete tu malou vystrašenou plačící opičku dolů sundat. To byste se divili, kolik rodičů věří, že když oni si jednou v mládí vyšlápli na Mont Blanc, tak jejich geny budou automaticky schopné vyběhnout Everest jižní cestou, a nejlépe začít trénovat právě ve stromech.

• Všeználek

Asi nejhorší kombinace. Chlap co všechno ví. Zajímavé že jsem se nikdy nesetkala se ženou co by si honila ego. Nemusí to být ani horolezec ani alpinista, klidně nějaký bagetkář. Ví ale všechno a rád vám to vypráví. Poučuje vás jak byste měla dělat svoji práci. Do všeho se hrne, takže ještě než stačíte rozložit sedák na zem, už vám pod nos strká svoje nohy. Rady nepotřebuje, všechno ví a všude byl, nebo to aspoň viděl v televizi.

• Fešák

Jo co k tomu dodat, občas se vyskytne exemplář kterého máte chuť zachránit okamžitě. Už jeho oblékání vás příjemně vzruší, na testovací okruh si ho vezmete jako figuranta abyste se mohli lehce dotknout jeho svalnatých nohou při manévru blokáže na lanovce...Den je hned krásnější a zkazit ho může jenom to, když se váš idol ztratí z dohledu a odejde bez rozloučení a telefonního čísla (pokaždý).

• Chlípník

Když klienta oblékáme, nikdy se ho moc nedotýkáme, nicméně je chvíle, kdy se náš obličej vyskytne zhruba ve výšce klientova pasu. Tady se najdou tací, kteří občas pronesou něco vtipného a tak trochu neslušného zároveň. Dalším případem může být situace, kdy pospícháte někoho zachránit a musíte přitom předběhnout všechny lidi na okruhu. Ti jsou na plošinkách, kde je požádáte aby se přimknuli ke kmeni a vy se jaksi obejmete abyste se dostali přes ně. Občas někdo pronese: Jen do toho slečno, manželka se nedívá. Nebo: Mě můžete pak taky zachránit! Jsou i ženy, které si údajně přejí být zachraňovány pouze od mých sexy spolupracovníků.

• Hroch

To je takový klient, který prostě hodně váží a na jeho záchranu obvykle propotíte dvě trička. Hroch může být klidně desetiletá dívka, která na lanovce nedojede až do konce a zůstane viset někde uprostřed. 

• Počůránek

Před vámi zácpa, zpátky to nejde...ale já musím! Tak co s tím? Sem tam to děti prostě pustí, i to se stává v lepších rodinách.

vládce všech hor

• Podvodník

To je takové dítě či dospělý, který vám vědomě lže. Například když se mu nechce čekat ve frontě na zkušební okruh, prostě se sebere a jde rovnou na věc. Protože máme ale oči všude, povede se nám v 99,9 procentech takového uličníka zachytit a poslat ho pěkně zpátky do zkušebny. Většinou se pozná lehce, nedokáže se před žebříkem zajistit. 

Dalším typem podvodníka, tentokrát ve velkém, je podvodník kterému se nechce platit. Zkrátka jeden člen rodiny nezaplatí a doufá, že si v půlce vymění sedák se členem co platil. Jelikož big brother nikdy nespí, ani takového akce nebývají úspěšné. Vidět jeho výraz při nemotorném se dostávání do sedáku někde za stromem a zeptat se ho, zda mu můžete pomoct, je k nezaplacení :)

• Rozluční svobodníci

Neboli akce rozluček se svobodou. Převleky, srandičky, testosteron, hloupé blondýny. Asi tak.

• Mini Kaliči

Dětské oslavy narozenin, taky poměrně častá záležitost. Rodiče přinesou horu dárků a bonbonů o které se ale děcka s námi málokdy dělí. 

• Omlouvači

Jak už jsem zmiňovala, ve Francii si hodně potrpí na slušné chování. A tak se vám stane, že někoho slušně napomenete, připomenete postup. Omlouvači se vám neustále omlouvají a pronášejí věty typu: Nojo, já jsem úplně pitomá. Po několika omlouvačích za sebou už nevím, co jim na to říct. 

na někoho se musí s klackem!

• Mimozemšťani

Jsou lidi, co se všemu diví. Nejhorší jsou ale ty nasraný mimozemšťani, co se diví tomu, že už zavíráte, že máte taky život jinde a že chcete jít domů. Na každém konci pracovní doby se najde někdo, kdo by chtěl právě pro sebe a svou skupinu dvaceti osob výjimku, abyste ho tam ještě pustili, páč on je rychlej. No nevím, kde všude jsi rychlej kámo, ale já chci jít domů po celodenní namáhavý práci v 7 a ne v 8, jasný?

• Vypravěči

Celý den se pohybujete mezi lidma a ti vám sem tam vypráví různé věci: příhody z jiného parku, z dovolený, co dávali včera v telce, kolik má jejich pes zubů. Pak jsou taky děti, co vám vypráví kde všude byly a co všechno dělaly (myslím tím dneska): já jsem právě byla na zeleným okruhu a byl dost těžkej, byl tam přede mnou kluk a tomu to vůbec nešlo...

• Kohouti bez hřebínku

Ty mám nejradši. Drzý floutek, který dělá všechno proto, aby tě naštval. Pak někde uvízne, nebo tě vidí jak někoho jinýho zachráníš ze zapeklitý situace a rázem zkrotne, poslouchá příkazy, nehází šišky a vzhlíží k tobě jako k polospidermanovi. Taková proměna se mi vždycky líbí sledovat, jak se mění autorita klientů.

Je super být celý den v lese s fajn lidma (kolegama), je fajn vidět některý lidi jenom jednou. Je naprosto úžasný poslouchat celý den řev ptáků místo řevu rádia! A je krásný se vracet domů fyzicky unaven. A to jsou pak i ty komáři snesitelnější! Držte mi palce, začátek hlavní sezóny je za dveřmi!

A jaký máte vy v práci klioše?

Zlatí cyklisti, viď Vojto? ;)