pondělí 18. dubna 2016

Artuš, Merlin a Lulu

Pokaždé, když chci začít vyprávět nějaký příběh, snažím se dojít až k jeho počátku. Kde se zrodil ten nápad? V tomhle případě jednoho zimního dne v autě. Jedu si tak směr Massive central a vidím ceduli: Jakýsi les. Ptám se proto spolucestujícího, zda je tohle ten magický les, odkud pochází čaroděj Merlin. On mě vyvede z omylu a říká, že les se jmenuje Broceliande a leží vlastně nedaleko Nantes (nedaleko na francouzské poměry je cca do 200 km). Od té doby mi tajemství lesa Broceliande nedá spát. 

Jsem z toho na větvi!
A tak jednoho dne pozoruji svůj pracovní rozvrh a vidím, že na mě vychází volno na víkend. Neváhám a žádám jediného francouzského kamaráda, zda nenakopneme jeho káru a nevyrazíme za dobrodružstvím. Kámoš, říkejme mu pracovně třeba Skřítek, prohlásí, že mi to zrovna chtěl navrhnout. Plán není nijak složitý, sraz v sobotu v 8 ráno u mě, přesun asi 150 km na sever, a pak už jen nekonečné procházky po lese, skřítkové, víly, druidi a večer nějaký ten božský nápoj.

V pátek večer jsem po 6 fyzicky náročných dnech v práci téměř ko. Zapochybuju na chvilku, jestli bych náhodou víkend neměla strávit nicneděláním a nabíráním sil a ne několikakilometrovými pochody a mrznutím ve stanu, tuhle vilnou myšlenku hned zaženu, směle nařídím budík na 7 ráno, a spím co to jde.


Protože jsem večer měla vážně velkej "flem" (byla jsem líně unavená cokoli chystat), mám ráno docela hoňku. Nakonec jsem ale v 8 ready to go. Čekám, pět, deset minut. Chtít po Frantíkovi aby přišel včas je jako žádat psa aby mňoukal. Jsem tak nějak smířená s akademickou čtvrthodinkou. Když je 8:20, píšu sms zda brzy dorazí a ač mě začíná trochu štvát, (vážně nesnáším když lidi chodí pozdě, považuju to za krajně sobecký a vůbec konec světa) donutím se použít milýho smajlíka. Asi za 10 minut mi přijde odpověď, že Skřítek za 15 minut vyráží od sebe, to znamená, že teoreticky dorazí za půl hodiny. Cože? Asi po 40 minutách mi dojde sms, že bude mít asi zpoždění. Ptám se, co to má jako znamenat, už teď má zpoždění hodinu! Nervózně přecházím sem a tam, lakuju si nehty, hraju na ukulele, zalejvám kytky... Když po hodině a půl!!!! konečně dorazí a s milým úsměvem se omlouvá, potlačuju proslov o tom, jak mi zkazil náladu a jak jsem mohla o hodinu a půl dýl spát. Vyjde najevo, že si k tomu všemu popletl čas a myslel, že jsme si dali rdv na 9. Konečně vyrážíme!

Osvědčuju se jako copilot a bez bloudění se nejdřív zastavujeme v městečku Gacilly, odkud pochází slavná kosmetika Yves Rocher. Dozvídám se, že pan Yves byl prý zpočátku spíše šarlatán, který míchal lektvary, až později se zřejmě vrhl na kosmetiku, která si dodnes zakládá na bio kvalitě a výtažcích z rostlin. Dlouho se nezdržujeme, magický les nás vábí a odolat nelze.

Gacilly a Yves Rocher

Skříťa vytiskl několik turistických okruhů a já tak během jízdy vybírám dva plus nějaké další zastávky. Míříme do městečka Paimpont, kde se nachází Brána tajemství. Tady máme v plánu jít se podívat k jeskyni, kde se zjevila Panna Marie. Vydáváme se po stezce kolem jezera, les pomalu houstne a my...jsem zabloudili! V jednom místě jsme se rozhodli pokračovat jezerní stezkou, provádějící nás bažinami a vřesem. Vysoké stromy, barvy trávy a zasněné výhledy na jezero a klášter v pozadí...Jeskyni nakonec najdeme, bloudění ale nelitujeme! Piknik v trávě, bretaňské pivo, víkend jak má být!

bloudění má své kouzlo

Paimpontský klášter

Odpoledne jedeme asi 9 km na severozápad k hrobu čaroděje, druida a proroka Merlina. Kolem hrobky panuje atmosféra vznešeného ticha, návštěvníci obložili hrob květinami. 

"Merlinův příběh začíná v okamžiku, kdy se král Vortigern rozhodl postavit hrad na salisburské pláni. Stavba se však nedařila, vše, co zedníci během dne postavili, přes noc spadlo. Věštci králi poradili, že hrad bude stát, pokud v místě stavby obětují chlapce, narozeného bez otce. Tímto chlapcem byl Merlin, jehož otcem měl být Ďábel nebo pohanský bůh. Merlin zjistil, že hrad nemůže stát proto, že pod zemí v místě stavby leží dva draci a bojují spolu. Pomocí magie se pak Merlin s draky vypořádal, později vstoupil do služeb Uthera Pendragona, jemuž umožnil zplodit syna (budoucího Artuše) s Igrainou, jež byla provdaná za jiného muže. Po Pendragonově smrti pečoval o Artuše, vychovával ho a podporoval jeho vládu pomocí magie a moudrých rad. Merlin se zamiluje do jezerní víly Viviane a naučí ji všechna kouzla. Ta, aby s ním byla navěky, je začaruje a uvězní."


kde spí Merlin

Jen o několik set metrů dál se nachází Fontána Mládí ( La Fontaine de Jouvence). Vodou z ní si omyju obličej, co kdyby :) Cílem dnešního dne jsme si určili okruh, asi 11kilometrový. Ten začínáme u slavného Guillotinova dubu (Le Chêne à Guillotin), starého více než tisíc let. V období kolem francouzské revoluce se do jeho kmene schoval a boje přečkal ve zdraví opat Guillotin. Ač dle mého názoru musíve vyrazit směrem na jih, Skřítek si je jist, že musíme na sever. Po necelých třech kilometrech si přiznáváme, že nesledujeme náš okruh, ale značení GR 34 (grande route) vedoucí kamsi na Mont St. Michel. Vracíme se k autu a přemisťujeme na konec našeho okruhu, kde výlet začínáme výšlapem k fontáně Barenton. Voda v ní má konstantní teplotu 10 stupňů a díky methanu můžeme pozorovat bubliny. Legenda praví, že kdo vysloví přání ve chvíli, kdy se ode dna odlepí bublina, přání se mu splní. Další legenda označuje fontánu jako místo, kde se Merlin setkal s Viviane. Tentokrát vyrážíme správným směrem, les nám zjevuje svá tajemství, tváře ve stromech, tančící víly a leprikóni. 

strom opata Guillotina

a díra do které se schoval

Jsme pěkně unavení, zbývá už jen najít místo, kde bychom mohli postavit stan a přenocovat. Moje romantická představa zahrnovala místečko v lese, obklopené vysokými stromy, se zpívajícím potůčkem...bohužel když se snažíme takové místo najít, setkáváme se se zákazy vjezdu a soukromými pozemky. Nakonec najdeme klidné místo na palouku se skladem kamení. Dál už se nám hledat nechce, stavíme stan a piknikujeme a popíjíme v autě. Shodou okolností jsme oba vzali stejné víno - Saint Chinian, a tak máme možnost porovnat dva rozdílné vinaře. Kamarád by byl nejradši, kdyby mohl být víc než přítel můj, a tak čím víc pije, tím víc má potřebu mi dávat najevo, jak osaměle se cítí a jak jsem úžasná. Na to konto mu dávám všechny možné rady jak zaujmout nějakou jinou slečnu. Ještě mi před spaním vypráví pohádku, jejíž konec už nedoposlouchám. 

french piknik party style :)

Ráno mě budí fakt, že jsem se na nerovné ploše sesunula ke "dveřím" do stanu a taky zima. Všechno je pokryto jinovatkou, poklidím po večírku a kupodivu je mi skvěle, ten půllitr vína a panáka rybízového likéru ani necítím. Balíme a přsmísťujeme se do nedaleké obce Tréhorenteuc. Kostel svatého Grálu je otevřený a upřímně nikdy jsem neviděla magičtější církevní stavbu. Na zdech jsou obrazy se svatým grálem, jednorožci a dalšími mýtickými bytostmi. Mozaika nad oltářem vyobrazuje svatý Grál a ukrývá v sobě spoustu magických prvků.

sluníčko vylez!

Vyrážíme na asi 15km okruh lesem. Lulu našla kouzelnou hůlku na zemi, což zcela mění situaci! Naše putování začíná údolím bez návratu (Le val sans retour). Podle legendy patřilo údolí víle Morgane, sestře krále Artuše. Ta jednoho dne načapala při nevěře svého milého. Údolí proto zaklela: každý nevěrný rytíř, který se do údolí vydá, v něm zůstane navždy uvězněn. Po asi kilometru objevujeme Zlatý strom. V roce 1990 bylo údolí zasaženo požárem, shořelo kolem 400 hektarů lesa. Rok nato se jeden umělec rozhodl pokrýt pravým zlatem kaštan, aby tak připomněl křehkost a vzácnost lesa a sílu přírody. Kolem zlatého stromu je 5 černých stromů jako památka na hrdinství hasičů při požáru. Okolí stromu je chráněno špičkami tesaných kamenů. 

Val sans retour a magická hůlka!

zlatý strom, ne asi

Nedaleko leží jezírko zvané Zrcadlo víl. Dle legendy kdysi dávno víly uzavřely smlouvu, že se budou skrývat před lidskýma očima. 7 víl žijících v jezeře vycházelo na břeh každou noc a obdivovalo svou krásu ve vodní hladině. Nejmladší z víl se jednoho dne zamilovala do pohledného rytíře a porušila dohodu víl. To vzbudilo v jejích sestrách obrovský hněv a strhla se bitva, při které krev víl pokropila celý les. Od té doby jsou horniny v lese červené.

víla zakletá v keř se shlíží v zrcadle

Jdeme dál lesem, stoupáme a Skřítek nachází v trávě tajemný dukát, už druhý dárek, kterým nás les obdaroval! Těsně pod vrcholkem skalnatého kopce objevujeme dům víly Viviane nebo také hrobku Druidů. Tajemné kameny údajně pochází z doby 2500 let před naším letopočtem. Obloha se zatahuje a lehce poprchává. Po dalších kilometrech narazíme na další monolitické kameny, tentokrát se jedná o hroby Obrů. Čtyři čtyřmetrové menhiry z doby bronzové. Opět za slunce dosahujeme poloviny cesty, vesničky Crécesson se stejnojmenným hradem. Ten je, stejně jako ostatní místní stavby vybudován z kamene. Bohužel je soukromý, my se tak můžeme pokochat výhledem z pozadí hradního příkopu. Jdeme dál a pomalu pociťujeme kručení v žaludku. Opět prší a citelně se ochladilo. Ujdeme asi 5 km a jsme zpět v údolí bez návratu. Tady konečně obědváme na lávce přes průzračně čistý potůček. Do cíle nám zbývají nějaké dva kilometry. Stezka nás vyvede z údolí na jeho pravý břeh. Máme tak nádherné výhledy nejen na celé údolíčko, ale i na okolní lesy, které mi vzdáleně připomínají naše lesy Českého ráje! 

dům víly Viviane

zámek Crecesson

Na zpáteční cestě Skříťa navrhuje zastávku ve vesničce Rochefort en Terre, jedné z nejhezčích vesnic Francie. Procházíme se sluncem zalitými uličkemi, stoupáme až k hradu a v kavárničce zakončujeme naše putování ciderem a palačinkou. Zpátky řídím já (je málo chlapů, co mi ochotně půjčí svoje auto :) a jako poslední tečka je u mě doma bretaňské pivo vyrobené z mořské vody a několik songů v doprovodu uku. Víc takových víkendů!

kaple v Rochefort

Pokud máte jenom trošku rádi pohádky, tajemno a legendy, neváhejte, Broceliande na vás čeká! 

 Galerie skřítků:











ha ha, jak se tam ten opat dostal? :)