A protože všechny cesty vedou do Říma, je třeba začít naše dobrodružství právě tam..
 |
| má pravdu ten chlapec |
ROMA - ITALY
Cílem naší velké cesty byl Balkán, výhodný let jsme ale našli přes Řím, kde jsme strávili celkem 7 "bdělých" hodin. Jako vždy jsme si sbalili příruční zavazadlo, které nám na téměř dvanáctidenní cestu musí stačit. O tom, jestli jsme si dobře zabalili, se dozvíte záhy :) Den před odjezdem jsem si zničeho nic řekla, že nemůžu cestovat bez epesního klobouku, jinak zaručeně chytnu úpal, proto jsem si ho v supermarketu za 12 é koupila, nadšeně vpochodovala do bytu (náhodou mám na klobouky hlavu) a hned jsem dostala stěr, že je neskladný a tam že bych ho určitě pořídila za zlomek ceny, jako vždy měl můj drahý pravdu. Nevadí, ke klóbrcu jsem přiháčkovala šňůrky, bych si ho mohla přivázat na batoh a vyrazili jsme. První půlhodinu v Římě jsme strávili zbrklým pobíháním a hledáním autobusu, nakonec jsme doběhli na vlak. První tričko ze tří propoceno. Další chyba byla, že jsem se rozhodla si na prohlídku velkoměsta vzít ergonomicko-ortopedicky tvarované sandálky, to jsem ale netušila, že můj průvodce, gladiátor a Julius César v jedné osobě myslí vážně výrok: Všechny památky Říma lze vidět pěšky. Hned při běhu od Pyramidy ke Koloseu se mi udělaly pro jistotu dva puchejře jak hrom. Nestíháme, fotíme, jíme zmrzlinu, fontána, kostel, pizza, náměstí, Pantheon...Krásné město s ještě krásnější atmosférou, která vás i přes puchýře a desetikilový bágl nutí stále objevovat a jít dál a dál.
 |
| Roma a epesní klobouk |
Najít couchsurfing v Itálii je jako chtít po Italech, aby přestali jíst pizzu. Přítel neměl ani jednu pozitivní odpověď ze sta. Já asi tři, z toho mi všichni polonazí hoši nabízeli romantiku na pláži nebo společné lože. Nakonec nás ubytovala kamarádka, super. Večerní pivko, super povídání a pak hurá na kutě, zítra je taky den.
 |
| Vatikán: kouří se nebo se nekouří? |
Druhý den posnídáme v typické kavárničce jak jinak než tiramisu a pak už hurá pjéšo do Vatikánu. Další stát na mapce dobyt. Na náměstí píšeme pohledy a sledujeme, jestli třeba z okna nevykoukne pan Papež. Není čas nazbyt, letadlo nečeká, běžíme objevovat náměstí a fontány a sochy a všechnu krásu Říma. Nádraží, odkud je spojení na letiště je nečekaně daleko, lámeme světový rekord a dobíháme právě minutu před odjezdem autobusu. Římské letiště je jeden velký mumraj a naše brána je na nejvzdálenějším bodu, přičemž musíte projít několika kontrolami. Na odletové ranveji čekáme ve frontě spolu s desítkou letadel na pokyny, zpoždění nabírá na síle...Uf, nakonec všechno dobře dopadne a balkánské dobrodružství může začít!
 |
| Památka sem, památka tam |
 |
| osvěžení před během na 5 km |
Přes haličské pláně vane vítr zlý
to málo co jsme měli nám vody sebraly
jako tažní ptáci jako rorýsi
letíme nad zemí dva modré dopisy
DUBROVNÍK -HRVATSKA
Bránou do tajemného světa Balkánu snadno dosažitelnou letadlem je právě chorvatské město Dubrovník. Zde máme asi dvě hodiny na prohlídku, než budeme pokračovat do Bosny a Hercegoviny. Turistické městečko s přímořskou atmosférou. Sice už s foťákem pobíhám v goretexových botách (váží sice o dvě kila víc než normální botky, ale co kdyby pršelo, že jo), puchýře se ale nezmenšují, naopak. V osm patnáct dobíháme na autobusovou stanici, která je asi 5 km od centra, kde nám paní sděluje, že autobus, co jsme našli na netu a má jet v půl 9 neexistuje. Dnes už víme, že měl agent Mulder přece jenom pravdu, když říkal Scullyový, aby nikomu nevěřila. Možná i pravda nakonec bude tam venku. Je totiž možné, že bus existoval, jenom nejel z hlavního nádraží, ale soukromá společnost odjížděla odjinud. Přicházíme proto o jedno krásné místo na cestě. V Chorvatsku narazíte na každém kroku na osoby a babky nabízející ubytování. Jednu takovou jsme s nabídkou 200 kun oslovili na nádraží. Slovo dalo slovo a my strávili noc v Dubrovníku. Ještě jsme si pro jistotu koupili lístky na ráno na bus a dvě pivka.
 |
| Hercegovina, na vrcholu hradu |
Ráno jsem si belhajíc se na záchod vzpomněla na kamarádku z gymplu, které v Chorvatsku z vedra opuchly nohy, a tak strávila tři dny ve stanu, páč nemohla chodit. Já jsem chodit prostě musela, teda bylo nejdřív třeba narvat nohy do bot. Tentokrát autobus existoval a my se tak vydali na cestu k bosenské hranici.
Farář v kostele nás sváže navěky
věnec tamaryšku pak hodí do řeky
voda popluje zpátky do moře
my dva tady dole a nebe nahoře
 |
| hra na stopovanou může začít |
MOSTAR - BOSNA I HERCEGOVINA
Prvním místem, kde se naše nohy dotkly bosenské země, byla vesnice Počitelj s hradem a mešitou. Bosna je totiž muslimská země a proto mešity najdete na každém kroku. S plnou polní jsme vyšplhali k hradu a užívali si výhled na údolí řeky Neretva. Ve vesnici jsme pak koupili první suvenýry, pohledy a nakonec poobědvali za směšných 6 euro za dva vynikající čevabčiči s pivem. Do cílové stanice Mostar jsme museli stopovat, což šlo poměrně snadno, za necelých 10 minut nám zastavil chlápek v dodávce a odvezl nás do centra města. Zjistila jsem, že jako Češka se s obyvateli jakš takš dorozumím.
 |
| Mostarský most |
Mostar je město s duchem a ryzí atmosférou. Dominantou je slavný most, který byl v nedávné válce zničen a znovu postaven. Dnes už bombardování nehrozí, vedle turistického centra najdete mnoho vybombardovaných domů a stopy po kulkách. Ubytovaní u místního mafiána (já všechny znám, moji hosté se nemusí ničeho bát, můj hostel je nejlepší ve městě) jsme vyrazili na večeři. Ceny jídla jsou tu v porovnání s Francii opravdu směšné a porce bohaté. Kopeček zmrzliny stojí neuvěřitelných 50 centů (1 marku). Co nás ale překvapilo byly právě informace. V íčku nám zamlčeli veřejnou dopravu, tvrdili, že nic takového není a jediná možnost jak se někam dostat je zaplatit si vyhlídkovou jízdu. Podobné to bylo i v dalších bosenských a černohorských městech.
 |
| Jeskyně, kam jsme platili 2 e vstup, ale je velká jenom jak vidíte, což jsme neviděli :) |
 |
| Koupačka |
Druhý den jsme vyrazili do nedaleké vesnice Blagaj prohlédnout si říčku a jeskyni a jakýsi dům u skály. Od téhle chvíle se náš výlet změnil v cestu neskutečných setkání. Spontánně jsme se rozhodli, že po návratu vytvoříme jakési album lidí, které jsme potkali, s každým s kým budeme mluvit více než dvě minuty, se vyfotíme, vyměníme kontakt a založíme si ho do našeho sešitu. V Blagaj jsme potkali dvě korejské dívky. Protože dalším cílem byly vodopády, kam žádný autobus nejede, rozhodli jsme se stopovat, resp oslovovat lidi odjíždějící z parkoviště. Hned první byl francouzský pár, který nás zavezl do místa s pozůstatky původního osídlení, menhiry a sloupy. Dál jsme šli pěšky na při kupování banánu a vody jsem se zeptala drsně vyhlížejícího chlápka, kam jede. Jel přesně, kam jsme potřebovali. Cestu jsme si krátili snahou o rozhovor, dokonce zavolal kamarádovi co mluví francouzsky a když nás vyložil 4 km od cíle, rozhodli jsem se opět stopovat. Rozpálená silnice působila jako Sahara, o to víc jsme ocenili vodopády nedaleko města Ljubuški. Ledová horská řeka, pivo, čevapčiči a na závěr tři český kluci, z nichž jeden bude asi tak trochu slavnej ;) Jede se dál, tentokrát s italským autobusem, který nás vykládá nedaleko údajně druhého nejslavnějšího města po Lourdes: Medugorje. Následují dva stopy a večerní Mostar. S místními sledujeme fotbal, popíjíme vychlazenou rakiji..
 |
| vlak darovaný a rohlík koupený |
Ráno balíme saky paky a vyrážíme prozkoumat místní vlaky. Na nástupišti poznáváme sympatického Němce Maurice, který s námi cestuje celý den. Naším cílem je horské město Konjic. Cesta vlakem nám bere dech, projíždíme národním parkem Blidinje s divokými horami, jezery a řekou. Kdybychom měli tak o den víc...Město Konjic je známé tajným Titovým bunkrem a nedalekým horským jezerem, které ale pro sílící déšť vzdáváme. Ještě před bunkrem jdeme do minimuzea ručně vyřezávaného ornamenty zdobeného nábytku. Setkáváme se přímo s majitelem a umělcem, který nám nabídne drink, vypráví o životě a ukazuje křeslo, které řezal pro papeže a stůl, který stojí v Bílém domě. Při prohlídce bunkru potkáváme dalšího kamaráda: sympatického Francouze z Nantes a dva milé angličany. Celý komplex, který není zas tak velký, jak jsme čekali, byl dlouhou dobu tajný a lidé by v něm přežili jadernou katastrofu několik měsíců. Nikdy nebyl použit. Ještě se jdeme jako správný túristi vyfotit s páskou u zaminovaného resp neodminovaného prostoru. Ten je v Bosně na více místech a nedoporučuje se opouštět značené stezky. Lidé místa odminovávají, déšť a sesuvy půdy jim ale práci maří. Autobusem jedeme do Sarajeva.
 |
| ach ty uniformy... ;) |
 |
| německý kamarád: takže já obsadím Chorvaty a ty se vrhneš na Srby |
Ještě hoří oheň a praská dřevo
ale už je čas jít spát
tamhle za kopcem je Sarajevo
tam budeme se zítra ráno brát
SARAJEVO - BOSNA I HERCEGOVINA
Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo...
Tuhle píseň jsem po celou dobu cestování zaboha nemohla dostat z hlavy, náladou tak nějak ale kupodivu vystihuje náladu města. Sarajevo, město, o kterém jsem jako malá slýchávala ze zpráv a které mě odjakživa magicky přitahovalo. Všechno tak nějak sedělo. Těžko se mi popisují všechny pocity a nálady, návštěva Sarajeva byla rozhodně jedna z nejpůsobivějších a nejúžasnějších věcí v životě. V den, kdy jsme tam byli, bylo smutné výročí masakru v Srebrenici:
 |
| never forget |
"6. července 1995, během války v Bosně na srebrenickou
enklávu bosenských muslimů zaútočily srbské jednotky pod vedením Ratka Mladiče.
Přibližně 15 000 obyvatel se rozhodlo pro útěk k Tuzle, ostatní se vydali k
několik kilometrů vzdálenému Potočari, kde se chtěli uchýlit pod ochranu
jednotek UNPROFOR, ovšem bez úspěchu. Během dvou dnů bylo město vyklizeno a
začaly hromadné vraždy. Až přes 8000 mužů bylo povražděno, většinou
zastřeleno. Mnoho žen bylo znásilněno, došlo i k vraždám žen a nezletilých
dětí. Seznam pohřešovaných a zavražděných lidí v Srebrenici obsahuje 8373
jmen lidí, z nichž téměř 500 bylo mladších 18 let (30 mladších 15 let). V
seznamu jsou také uvedena jména 76 žen a dívek. Masakr ve Srebrenici je největší masovou vraždou v Evropě od
konce druhé světové války, a po holocaustu první soudem označenou genocidou."
 |
| jo a taky olympiáda byla v Sarajevu |
Dalším na seznamu je samozřejmě místo atentátu na Franze Ferdinanda d'Este a jeho českou choť Žofii Chotkovou. Můžete si prohlédnout ne tak působivé muzeum a nebo se projít po nábřeží a prohlédnout si auto, ve kterém byli oba zastřeleni.
Sarajevo je místem plným vzpomínek a historie, působí na vás na každém kroku, spolu s krámky kovářů a dalších umělců, okolními horami, mešitami a muslimy, kteří zde nepůsobí nijak rušivě, právě naopak. Rozhodně musíte ochutnat Sarajevsko pivo, které je vynikající a určitě Pite: maso, sýr nebo špenát v těstě na pánvi. Zamilovat se do Sarajeva není vůbec těžké a za dva dny toho moc nestihnete.
 |
| věčný oheň v Sarajevu |
Čas nás ale tlačí a tak musíme jet dál. Co čert nechtěl, večer narážíme na angličany z Konjic a domlouváme se na spolujízdě. Ráno v autě zjišťujeme, že nemáme společnou cestu, nevadí, jedeme stejně tou naší. Společně obdivujeme krásy hor, potkáváme liščí rodinu a objížďka nás nutí jet 15 km po lesní cestě. Opouštíme Bosnu a Hercegovinu, už teď se nám stýská.
Postavím ti dům z bílého kamení
dubovými prkny on bude roubený
aby každý věděl že jsem tě měl rád
postavím ho pevný navěky bude stát
PLUŽINE - ČRNA GORA
Jedeme nádherným kaňonem řeky Pivy a naše cesty se rozdělují ve městě ležícím na břehu jezera Plužine. Tady máme pokoj u Zvono, místo s jednou z nejlepších restaurací, co znám. Odpolední procházka k jezeru a pak podél vody k mostu, kde asi hodinu diskutujeme se sympatickými prodejci medu, čajů, medoviny, pálenek a likérů. Několik jich kupujeme. Vše je sbírané na okolních kopcích a chutná to báječně. Med se skořicí nebo se sušenými plody, sklenice sušených bylin na čaj...paní jsme sympatičtí a tak nám nabízí, že nás její manžel ráno odveze přes národní park Durmitor až do místa koňských slavností. Nic za to nechce. Večer mají naše chuťové buňky Vánoce. Telecí steak na medu a ovoci a grilovaný pstruh na zelenině nemá konkurenci.
 |
| oficiální cesta aneb jak rozbít auto z půjčovny |
 |
| kupky sena se ve Francii jen tak nevidí :) |
Jak pan bývalý voják slíbil, tak taky udělal, oblékl si slavnostní košili a jeho starý mercedes s námi stoupá více než tisíc výškových metrů do nejvyššího místa Černé Hory: národního parku Durmitor. Tady, ve výšce dvou a půl tisíc metrů se nemůžeme nabažit krásy hor, vůně bylin a je čas i na zastávku v místní krčmě, kde všichni popíjíme panáky domácí Rakije. Míjíme město Žabljak (angličané ho vyslovovali Zabldžek :) a jedeme na onu oslavu. Jenže prší a je zima, nakonec ke zklamání našeho průvodce nezůstáváme na koňský závod, ale jedeme zpět do Žabljaku.
 |
| Pivské jezero |
 |
| pozor na medvědy! |
 |
| NP Durmitor |
 |
| Náš vůz |
 |
| Nejvyšší hora Durmitoru 2700 m |
Ještě hoří oheň a praská dřevo
ale už je čas jít spát
tamhle za kopcem je Sarajevo
tam zítra budeme se lásko brát...
PODGORICA - ČRNA GORA
Dalším cílem je město Podgorica, kde máme na dvě noci couchsurfing. Stopem a vlakem jsme tam cobydup. Jsem překvapená, hory jsou stále kolem nás. Město samotné je neskutečně šedé, nudné a ošklivé. V okolí ale můžete objevovat krásny přírody, jak se vám zlíbí. Naše hostitelka Melisa je neskutečně milá a nápomocná, další den proto vyrážíme ve na dva dny vypůjčeném autě na výlet společně. První zastávkou je vodopád Niagára, další zbytky osídlení Duklja. Tady nás vyleká obří had (min 2 metry!) a místní blázen, který je prý příštím prezidentem Černé Hory a USA, Bůh co nevidět přiletí na UFO a Trója nebyla v Turecku ale právě u Podgoricy. Sami pak jedeme do skalního kláštera Ostrog, který nás překvapí svou autentičností a mystikou. Zbytek podvečera trávíme hledáním Skadarského jezera a povídání s místními lidmi.
 |
| Teskně hučí, Niagára |
Ráno opouštíme Podgoricu, město bez směrových značek, kde je turista dokonale ztracený, a vydáváme se směr národní park Cetinje, kde žil údajně nejkrásnější muž na světě Njegoš Petrovič. Zatímco kupuju vynikající pršut a sýr, přítele někdo vtáhne do sousedního domku, jdu za ním a vidím, jak mu pán ukazuje dům plný uzených kýt. Vysvětluje nám celý proces, úžasné. Další zastávkou je chajda dědy, který má sice tři domy ve městě, žije ale tady, dělá si víno a medovinu a sbírá byliny.
 |
| fešák Niegoš |
Opouštíme park a sjíždíme k pobřeží. Ve městě Budva se koná hubební festival, město je zasekané, pokračujeme směr Svatý Štěpán, kde se uvelebíme hned vedle soukromé pláže, za lehátko v první řade zaplatíte 30 euro. Voda je teplá a krásně čistá. Po návratu zjišťujeme, že nám někdo šlohnul na vypůjčeném autě disky u kol, naštěstí máme plné pojištění. Ještě rychle jedeme do starého městečka Perast s výhledem na dva ostrovy s kláštery. Vracíme vozidlo s automatickým řazením, v horách značně nepraktické a loudáme se nočním starým městem a ubytováváme se na břehu zálivu, asi 5 km od centra Kotoru.
 |
| zdraví z přírody a slunce v duši |
 |
| kejty |
KOTOR - ČRNA GORA
Ráno ještě za tepla stoupáme na hradby obklopující Kotor, několik set výškových metrů nad městem. Opět náhoda a my se setkáváme s brazilským kamarádem ze Sarajeva, který nám na vrcholu hradeb brnká na kytaru. Zde se prý Napoleon zastavil a černou horu nikdy nedobyl. Údajně prý prohlásil, že kdyby měl takovou armádu jako je ta černohorská, dobyl by celý svět. Zbytek dne trávíme ve městě a u zálivu. Je čas se rozloučit, domů se nám nechce.
 |
| Kotorský záliv |
 |
| Na vrcholu opevnění |
Ráno sedáme na autobus do Dubrovníku, kde se smažíme a pečeme asi dvě hodiny a pak letíme do Říma a nakonec do Nantes.
Praktické info na cestu:
- Bosna je velmi levná, Černá hora relativně taktéž, bohužel ji ale objevili Rusové, kteří zvedli ceny a zneuctili toto místo masivní turistikou ruského charakteru.
- Nevěřte lidem pracujícím v turismu, ani v oficiálních turistických informacích. Sami si najděte všechny info na netu, místa odjezdů, ušetříte tak majlant.
- Stopování je běžné a bezpečné, i když vám zastaví drsňák s tváří vraha, je to milý chlápek a strávíte příjemnou cestu. Aspoň teda ve dvojici bezpečné.
- Jídlo a pití: velmi levné a chutné, vodu jsme pili všude z kohoutků a fontán.
 |
| Dubrovník...just enjoy |
Pokud máte rádi vyvalování na pláži, selfies a párty lajf, jeďte radši někam do hotelu a nebo zůstaňte doma u fejkbuku ;) Jestli vás zajímá historie, příroda, dobrodružství a záleží vám na lidech, Balkán je ideálním místem.
PS: kdybyste chtěli víc info nebo víc fotek, neváhejte mě kontaktovat :)
 |
| Kozopaska |
 |
| Ostrog |
 |
| No toto? |
 |
| Rjeka |
 |
| Černohorci jsou prý líní a mají cool pravidla |
 |
| Kotorský záliv |
 |
| Sv. Štěpán: jeden velký hotel ale koupání fajn ;) |
