středa 13. srpna 2014

Barbora píše z tábora

Jo jo, už je to tak. Během školního roku mě děti úplně psychicky nerozložily, tudíž jsem se rozhodla prověřit své nervy na pravém nefalšovaném francouzském dětském táboře. Požadovaný diplom jsem na to už měla, tak jakýpak copak.

das Kitchen, die Stuhle, die Tablen und die plachten

Jako animátorka na puťák s kanoemi a kajaky jsem byla přijata na základě pokecu na skypu několik měsíců před začátkem. Šéfové, dva sympaťáci, mě utvrdili, že to bude žůžo. Problémy jsem měla tušit už když mi překladač prozradil český ekvivalent ke jménu "raid": NÁJEZD, tak se totiž pobyt skvostně jmenoval: Raid aventure.

lanáč 2 metry nad zemí
Asi týden před zahájením mi našli hlavního vedoucího, který se se mnou spojil a po telefonu sliboval, že si budeme užívat vodáctví, lezení, jeskyně, lanáče a další vychytávky, začala jsem se proto těšit. Celé těšení mi zkazilo až podrobné prozkoumání předodjezdových pokynů, kde jsem vydedukovala, že to já budu řídit minibus možná i s vlekem na lodě. Pocit těšení vystřídala obava...

moje noční můra :)
Spolujízdou jsem se v neděli v 5 ráno dostala do Poitiers, kde mě řidič vyložil kdesi, že to prej určitě do centra dojdu a najdu, s krosnou, batůžkem, károškou a spacákem. Na dvě hodiny jsem zakotvila v nádražním pekařství, schůzka byla až v 10. Poznala jsem se se svým šéfem a vedoucím tábora, který mě hned ustanovil funkcí sexy zdravotní sestřičky, pomalu mi docházelo, že kromě vedoucího a mě tam budou už jen ti andílci. Další šok nastal, když jsem se dozvěděla, že nám radost bude dělat 13 chlapců a jedna dívka, než jsem se ale stačila rozkoukat, už jsme do našich minibusů nakládali stany, sporáky, toaleťáky, židličky a stolečky, plachty, pepo a další táborové vymoženosti, tady mi došlo, že to my budeme vyvářet...Zastavili jsme se až v 10 večer, přespali na hotelu a ráno jsem si poprvé osahala volant a řadící páku svého nového žihadla. Pak už jsem jenom jela a jela a pronásledovala kanoe až do města Brive, kde jsme na nádraží měli vyzvednout naše hošánky a děvenku. Ta už od pohledu nevypadala na něžnou květinku, spíš na zástupkyni hnutí drsných zmalovaných holek. Ke všemu jí můj vedoucí, říkejme mu třeba Karel, slíbil, že budeme kámošky, když tam nemá žádnou jinou holku (oběť).

jedna s bagetama a nekompletní
Do autobusu se mi nacpalo 6 skautíků a já jsem se rozhodla navázat první kontakt a přiklonit si je tak hned na svou stranu, promluvit jim do duše, získat si respekt a přátelství...Vykoktala jsem něco jako že budeme druhý auto, totiž následovat to první, čímž jsem si pokus o konverzaci zazdila a po celou dobu jsem odpovídala pouze "nevím" "brzy" "za chvilku" na otázku kdy už tam budem.

zmrzlina s příchutí husích jater
a sýra
První kemp byl  v malém romantickém městečku Beaulieu sur Dordogne, s krásnou říčkou a hned pod hyperhlučným mostem, kde jsme si i postavili naše příbytky. V noci mě proto budil hluk podobný jako když se na vás řítí letadlo či vlak a sype se kamení v jeden moment.

Děcka hned dostaly seznam povinností, rozpis mytí nádobí a podobných galérek. Karel jel na nákup, já jsem mezi tím se zbytkem sestavovala menu, dětičky by rády především hranolky, kebab, pizzu, zmrzku a bonbóny. Pak jsme se vrhli na pravidla společného soužití a zakázali jsme si drogy a alkohol, to bude teda tejden!

najděte zmetka!
Karel na nákupy jezdil dost často, pokud ne, něco zařizoval a nebo esemeskoval svojí přítelkyni, jinak byl celkem v pohodě, trochu suchar, kterej ví nejlíp všechno sám. To se ovšem změnilo, když v pátek dorazila naše další a poslední posila Gertrůda. Ta je za normálních okolností ředitelka, ne pouhá animátorka, tudíž se stala pověstným krkem, který otáčel Karlem, já jsem se stala ještě více třetím kolem u vozu. Což mě dost štvalo, páč jsem si do pátku vybudovala celkem pěknej vztah se svištěma, teď to bylo v háji. Gertrůda byla z nás jediná vlastnící diplom na kajak, i když ve skutečnosti měla o dost méně zkušeností než já za svojí téměř pětiletou praxi. Taky upozornila Karla, že jakmile nastane večerka, vedoucí normálně vyvalí pípu, což mi Karel předtím nevěřil, každej den potom jezdil na jeden tajnej nákup, kde kupoval třetinkový pivo na osobu, buráky a uzenku. Pivo ale Gertrůda pije jedině teplý, proto ho Karel nikdy nedal vychladit, no co, aspoň že teče.

V sobotu ráno jsme se tudíž vydali na naši 18km plavbu. 5 dětí jelo na kajaku, ovšem bez špricky a hned se namočily a po celou dobu klepaly kosu (já jim to říkala). Já jsem do kanoe vyfasovala jednoho neoblíbence, kterej po kilásku prohlásil, že ho bolí ruce a zbylých 17 km jen tak omýval pádlo.

hurá do temnoty a sklíčených prostor
Co se dětí týká, statistiky jsou neúprosné. Ve skupině proto vždycky najdete minimálně jednoho:

  • grázla, budoucího kriminálníka bez špetky respektu k ničemu
  • nadměrně inteligentní dítě, které ovšem nikdo nemá rád, šprta
  • co se nemeje a smrdí na sto honů
  • miláčka, kterého byste na místě adoptovali
  • šedou mišku, o které celou dobu nevíte
  • někoho kdo vás permanentně vytáčí
  • předčasně vyspělého, který vás nahlas upozorní, když v jeskyni tajně fotíte, že se to nesmí 
  • klauna, jehož puberťáckým vtípkům byste se ve svém věku už neměli smát
  • někoho, komu se znelíbíte a tak trochu vám škodí
  • kdo moc žere a tudíž na vás nezbude příděl rejže
  • jeden z kterýho vyroste fešák
  • jeden trapák
Radost mi udělal den volna, kdy jsme si suveréně vypůjčila minibus a jela do nedalekého městečka Rocamadour, slavné svou polohou na skalních útesech a sýrem. 

Týden se vlekl jako důchodce na přechodu a já tak obohatila svůj francouzský slovník o výrazy jako: jizva, odřenina, pádlovat a veslovat a několik nepublikovatelných nadávek.

climbing area
Aktivity byly fakt super, teda kdybych byla na pozici dítěte a ne někoho, kdo má neustále dohlížet na ty co něco rozbíjí nebo odbíhají. Nejvíc pro mě byla speleologie, kdy jsme ve smradlavém vlhkém neoprénu lezli škvírama menšíma než moje hlava (zdánlivě), plavali jeskynní říčkou, slaňovali do díry a v naprosté tmě poslouchali zpěv krápníků, pro klaustrofobika jako jsem já ideální :)

Největší radost jsem ale měla, když grázla Osvalda štípla vosa a jemu ten jeho podlej debilní škleb zmizel a začal brečet, stejně jako brečeli ostatní, když je ztloukl kolíkem od stanu.

Rocamadour
Poslední misí animátorky bylo přežít tříhodinovou cestu sama se všema dárečkama ve vlaku, kde jsme ovšem nebyli sami. Celkově ale hodnotím zkušenost jako přínosnou a dokonce myslím, že až mi otrne, ráda se zase na nějaký nájezd vypravím.  

Jména osob byly změněny

zprávu sepsala Josefína Tábornice

Na závěr si neodpustím jednu svěrákovinu, zpívejte se mnou, děti:

Maminko,tatínku,
posílám vám vzpomínku
z letního tábora,
jistě víte, že vám píše
vaše dcera barbora..

Strava se nedá jíst
dneska byl jen zelný list
polívka studená,
co v ní plavou místo nudlí
čislice a písmená

Myslela jsem prostě že,
budou různé soutěže,
slíbili bojovku,
pak jsme hráli vybíjenou,
na ovce a na schovku..

Štefan,hlavní vedoucí,
chodí s naší vedoucí,
která je příšera,
scházejí se,líbají se
u totemu ze šera...

Proč jsem se nenarodila
o pár let dříve???
Dneska bych ráda chodila
se Štefanem,co říká si steve..
Proč jste mě prostě neměli
o pár let dříve??
Řekla bych:nebud nesmělý,
líbej mě,Steve...

Závěrem dopisu
ještě trochu popisu:
ta bréca vedoucí
je tlustá jak dvě normální
oddílové vedoucí..

Když běží po lese
všechno na-ní třese se..
Užívá make-upu,
co na ní ten štefan vidí,
to já prostě nechápu... Maminko,tatínku,
posílám vám vzpomínku
z letního tábora,
jistě víte, že vám píše
vaše dcera barbora..

Strava se nedá jíst
dneska byl jen zelný list
polívka studená,
co v ní plavou místo nudlí
čislice a písmená

Myslela jsem prostě že,
budou různé soutěže,
slíbili bojovku,
pak jsme hráli vybíjenou,
na ovce a na schovku..

Štefan,hlavní vedoucí,
chodí s naší vedoucí,
která je příšera,
scházejí se,líbají se
u totemu ze šera...

Proč jsem se nenarodila
o pár let dříve???
Dneska bych ráda chodila
se Štefanem,co říká si steve..
Proč jste mě prostě neměli
o pár let dříve??
Řekla bych:nebud nesmělý,
líbej mě,Steve...

Závěrem dopisu
ještě trochu popisu:
ta bréca vedoucí
je tlustá jak dvě normální
oddílové vedoucí..

Když běží po lese
všechno na-ní třese se..
Užívá make-upu,
co na ní ten štefan vidí,

to já prostě nechápu...

úterý 5. srpna 2014

2. díl cyklu víno a sejr: kiš quiche kiš

Teda pane jo, to zírám na drát! první díl žrasoblogu má třikrát větší čtenost než cestovatelský deníček? No tak máte co jste chtěli, druhý recept je přímo tady!

Protože vaření je někdy otrava a komu by se taky chtělo dlouhé letní teplé večery trávit u plotny, mám tu pro vás něco super rychlého a jednoduchého, takovou francouzskou klasiku, kterou možná už znáte, jenom jste o tom nevěděli a nebo věděli, v tom případě si přečtěte příspěvek předposlední.

krabička vajec vždycky skrývá překvapení!
Uvaříme, upečeme a usmažíme si dneska slaný koláč zvaný quiche /kiš/. Můj recept pochází od přítelovy maminky (jak jinak) a ta ho má z časopisu "Moderní žena v kuchyni nikdy nespí" nebo tak nějak. 

Step jedna: Nesporná výhoda kiše spočívá v tom, že do něj můžete dát prakticky cokoli, co lednička nabízí. Původní recept na pravý francouzský Quiche Loraine obsahuje slaninu a muškátový oříšek. Já jsem ale dnes zaznamenala téměř prošlého uzeného lososa. Pokus může začít!

I smetana bude!
Step dva: Vybrali jste si "příchuť"? Bravo! Vezměte pekáč, nejlépe kruhovitého tvaru, vymažte ho máslem nebo vytřete olejem a položte do něj listové těsto ve tvaru kruhu...Tady možná mnohý Čech narazí. Ve Francii totiž pro líné hospodyňky prodávají různá těsta již vyválená a natočená na pečící papír, připravená k aplikaci do formy. Pokud tento výdobytek ještě do Česka nedorazil, vyválejte listové těsto a položte do formy, jak prosté.

Pozor na těsto, aby vám nezdrhlo z linky!
Step tři: teď přichází ta nejzábavnější část, totiž atak těsta vidličkou. Chopte se vidličky a vybijte tak svůj vztek, dejte volnost negativním emocím! Nesklopil manžel prkýnko? Tumáš! Soused vám krade okurky? Trefa! Protivná prodavačka? Nepříjemná tchýně? Vůbec se s tím nemažte a pobodejte těsto i na stranách!

Píchačka
Step čtyry: Ulevilo se vám? To je dobře, je čas se uklidnit a poklást těsto vybranou surovinou. V mém případě lososem a ovčím sýrem feta. Nebo klasika s vyškvařenou slaninou, nebo varianta se žampiony, šunkou, vynikající je i brokolice s tuňákem a sýrem, cuketa, lilek, paprika, rajčata...nebojte se experimentovat, nejen v kuchyni ;)

Pan losos
Step pět: V míse střední velikosti si smíchejte 20 cl smetany a 20 cl mléka (smetana může být tekutá ale i zakysaná tuhá, není to důležité) se třemi vejci. Mě zbyly v ledničce jen dvě, tak uvidíme. Přidejte špetku soli a pepře. V klasické verzi se slaninou je ještě muškátový oříšek, jinak je to na vás, jaké koření zvolíte, já jsem k lososovi přidala kopr, šel by ale i šnytlík, bazalka, oregano atd..Směs vylejte na probodané a surovinami pokladené těsto.

Step šest: Nezapomeňte si vyhřát troubu na nějakých 180 až 200 stupňů a pak to celé pečeme dokud okraje těsta nejsou zlatavé až hnědé a dokud mléko a smetana nepřestanou téct. Uvádí se 50 min, v naší troubě ale půl hodinka stačí..
fajnl veršn
Step sedum: Za žádných okolností nezapomeňte svoje jídlo vyblejsknout a rovnou ještě teplé nahrát na fejs, super kůl varianta je samozřejmě "selfíčko" (jak já to slovo nenávidím) s jídlem, to teď frčí o sto šest. Jinak je celý vaše snažení v kýbli, protože pokud vaši kámoši nedostanou pravidelnou dávku vašeho jídla, nebudou moct spát a protože kde nesdílí, jako by nežil (blicí smajlík)

týýdam, tadadytam....aneb Sama doma s foťákem
To je vše přátelé, dobrou chuť aneb jak říkáme my Francouzi a emigranti: Bon appetit!